Když byl Ježíš pokřtěn, otevřela se nebesa a tak jako se snáší holubice, sestoupil na něj Duch svatý. Ježíšův křest byl předobrazem jeho Velikonoc. A proto každý, kdo je ve křtu ponořen do Ježíšovy smrti a jeho vzkříšení, dostává také plnost jeho Ducha. Slovo křest i křesťan je odvozeno od řeckého Kristus, neboli Pomazaný. Ježíš je ten, kterého Duch svatý pomazal; a také křesťané jsou tímto Duchem pomazáni. Svátost biřmování, která se udílí pomazáním čela posvátným křižmem a biřmovací formulí, zpečeťuje dar Ducha přijatý ve křtu.
Mám zájem o svátost biřmování
1) Biřmován může být jen ten, kdo byl pokřtěn, ale ještě biřmován nebyl.
2) Pokud byl člověk pokřtěn jako nemluvně, může přijmout biřmování od 15 let, horní věková hranice neexistuje.
3) Pokud byl člověk pokřtěn jako nemluvně a neabsolvoval ještě první zpověď a první svaté přijímání, vykoná první zpověď před biřmováním a při mši svaté při biřmování také poprvé přistoupí ke stolu Páně.
4) Pokud se na křest připravuje dospělý či dítě starší sedmi let, musí spolu se křtem zároveň přijmout biřmování a eucharistii.
5) V nebezpečí smrti anebo kdyby nastalo jiné vážné nebezpečí, mají být zavčas biřmovány i mladší děti, třebas i před dosažením užívání rozumu.
6) Na přijetí každé svátosti je třeba se připravit, kvůli přípravě na biřmování je nejvhodnější kontaktovat kněze v místě bydliště.
7) Biřmovanec má mít svého kmotra, který jej vede k přijetí svátosti a potom pomáhá věrně plnit křestní sliby. .
8) Kmotrem může být pouze ten, kdo sám přijal křest, biřmování a eucharistii v katolické církvi, má alespoň 16 let a je dostatečně zralý.
9) Biřmovanec si také vybírá biřmovacího patrona, jehož jménem bude označen. Vybírá si světce, který je mu vzorem lásky, pomocníkem na cestě k Bohu a kterého může prosit o přímluvu u Boha.
10) Svátost biřmování by měla proběhnout ve farnosti alespoň jednou za pět let.