 Hosté online: 2
Žádný člen není online
Registrovaní členové: 35
Nejnovější člen: Abraham
|
|
Matouš kaplanem v Čáslavi - II.část
Přidal honza
06 únor 2008 |
Spolupráce s prostějovskými vzdělanci se Matoušovi vyplatila a splnila mu touhu po působení jako duchovního. Byl to právě Jiří Dykast, který měl jako administrátor konzistoře velký vliv na umísťování utraquistických kněží a působil v této funkci od r. 1619-1621. Pravděpodobně díky němu se Matouš objevuje někdy kolem r.1619 jako kaplan u děkana Jiřího Pauli Nymburského v Čáslavi, který zde nastoupil po smrti děkana Jana Skarka r. 1617.
Čáslav patřila k jedněm z nejdůležitějších středisek nejen husitství, ale i dalších proudů, které postupně na ně navazovaly. V červnu 1421 se totiž právě zde sešel v děkanském chrámu sv. Petra a Pavla zemský sněm, který vstoupil do dějin jako čáslavský. Sněm mimo jiné ustavil dvacetičlennou zemskou vládu, do které byl zvolen i Jan Žižka. Spojení s husitstvím dokazují dodnes četné náhrobky významných Žižkových spolupracovníků a spolubojovníků na vnější stěně chrámu.
Když po velkém požáru roku 1522 padlo ohni za oběť skoro celé město, byla postupně vybudována nová loď chrámu a věž. Kostel sám byl pozdně goticky přestavěn v letech 1537 - 1539. Přestože Čáslav stála trochu ve stínu hornického města Kutné Hory, hrála významnou úlohu nejen v době husitství, ale i v dobách následujících.
Vraťme se však k Matouši Ulickému. Brzy po svém příchodu do Čáslavi začal působit ve své funkci kaplana. Dodnes můžeme obdivovat starobylou křtitelnici od Jakuba Ptáčníka z Kutné Hory (1524), ve které Matouš křtil, nebo kamennou kropenku u vchodu kostela. Dalšími němými svědky Matoušova působení jsou fresky, které se nacházejí v lodi kostela. Ať už to jsou fresky Zmrtvýchvstání, Klanění mudrců, či fresky sedmi ctností, které se nacházejí nad místem původní hrobky Jana Žižky. K významným památkám té doby patří bezesporu dřevěná socha Panny Marie datovaná do počátku 16. století. Všechny tyto skvosty jsou dnes spojnicí, která nás uvádí do těžkých historických dob, ve které žil náš kostelecký rodák. Po dvou letech svého působení v Čáslavi, vstoupil Matouš do stavu manželského. Zmínku o tom nacházíme ve svatební smlouvě městských knihách čáslavských kde je uvedeno:
Léta Páně 1621 ve čtvrtek na den památný sv. Šimona a Judy apoštolův mezi poctivým knězem Matoušem Kosteleckým z Markrabství moravského, ženichem s jedné a slovutným panem Mikulášem Jamským a M. Pavlem Ešínem nařízenými poručníky poctivé panny Alžběty, po panu Vítovi Hromádkovi pozůstalé dcerky a sirotka, na místě a k ruce její, nevěsty, z strany druhé, staly se smlouvy svatební?..
Svatba proběhla ve velmi rozbouřené době, která vyvrcholila porážkou českého stavovského vojska 8.listopadu 1620 v Bitvě na Bílé Hoře a zahájila třicetiletou válku. Čáslaví, podobně jako jinými městy, procházely kolony vojáků, na jejichž výživu město těžce doplácelo. Ať už to byly vojska Karla Buquoie, Rudolfa z Tifenbachu, či saských knížat Julia Jindřicha, nebo Karla. Mnohá z nich se v Čáslavi zdržela delší dobu, takže město úplně vyjedla. Mezi nejhorší patřily španělská vojska Samuela de Crepi, před jejichž řáděním lidé prchali z domovů a mnohé domy zůstaly prázdné. Především dva švédské vpády v letech 1639 a 1643 způsobily, že se Čáslav stala nejen městem pustým, ale navíc do 18. století silně zadluženým. Rekatolizace spustila velkou vlnu násilností na obou stranách, které tragicky poznamenaly i život Matouše Ulického. Císařským místodržícím se stal Karel z Lichtenštejna . Rudolfův Majestát byl zrušen a nastala vlna zatýkání a exilů, jejíž vrchol byl v popravě 27 českých pánů na Staroměstském náměstí 21. června 1621, jako vůdců povstání. Karel z Lichtenštejna začal důsledně uplatňovat císařské mandáty o vypovězení nekatolických duchovních. Nejprve to byli Čeští bratři, kteří museli na základě císařského dekretu z 13.3.1621 do exilu. 13. prosince téhož roku pak vydal Karel z Lichtenštejna mandát proti kalvinistům, kteří museli do tří dnů opustit královské města a do osmi České království. 29. října 1622 byli vypovězeni všichni čeští i luterští němečtí kazatelé . V následujícím roku následovaly rozsáhlé konfiskace, kdy bylo zabaveno více jako ¾ veškerého majetku Českého Království. Podle patentu z 29. března 1624 nemělo být provozováno jiné náboženství než katolické. Konečně 18. května 1624 bylo všem evangelickým kazatelům zakázáno pobývat v Čechách. Duchovní se snažili ještě nějakou dobu ukrývat (jako např. i J.A. Komenský), ale 10. května 1627 vydal Ferdinand II. Obnovené zemské zřízení, v němž bylo nařízeno jedině katolické náboženství. Následkem toho vypuklo r. 1627 několik povstání, zejména na panství hraběte Pavla Michny v Konopišti, jež bylo konfiskováno panu Bernardovi mladšímu z Hodějova.. Povstání vedeno českými šlechtici Adamem z Hodějova, Smilem z Michalovic a Jiřím z Těchenic se rozšířilo téměř na celé Čáslavsko.
Vraťme se však zpět do královského města Čáslavi. Na základě císařských dekretů z 29.října 1622 musel odejít z Čáslavi dosavadní děkan Jiří Pauli Nymburský. Komenský ve své Historií o těžkých protivenstvích uvádí:
V následujícím pak roku * 27. července na jezuitské toho vyhledávání, rozkázáno jim před západem slunce z města a z celého království v osmi dnech vyjíti. Vyšli tedy v počtu 21: Jiří Pauli (čáslavský děkan), Cyprián Pešín, Vít Jakeš, Václav Karion, Řehoř Vítů, Jan Kaibinius, Mikuláš Sebastus, Jan Mathiades, Jan Klaudián, Zikmund Těšík, Jan Jorám, Jan Mustupius, Tomáš Dentulín, Jan Přístrach, Jakub Martis, Jan Vysota, Jan Podolský, Zikmund Piscis, Jan Luxin, Mikuláš Novokolínský, Jiří Šiškář. Vyprovázeni byli od několika set měšťanů, kterýmž v poli kázaní čině Jan Mathiades, vykládal ta slova Kristova: "Vyháněti vás budou ze škol", a k stálosti jich s pláčem všeho toho shromáždění napomínal. Potom (an se i zpíváním i pláčem nebe rozléhalo) objímajíce a líbajíce se, Boží milosti se poroučeli.
* (jedná se o rok 1623- poznámka redaktora)
Naplňování těchto císařských dekretů organizoval Vilém z Vřesovic, mincmistr v Kutné Hoře a zároveň správce Čáslavi. Duchovní byli nejprve soustředěni v Kutné Hoře a později vyhoštěni do zahraničí. Kupodivu na faře zůstává dosavadní kaplan Matouš Ulický, snad proto, že se hlásil k utraquistům (podobojí), kteří byli zpočátku tolerováni. Právě někdy v letech 1621 - 1623 se stalo něco, co vedlo k senzačnímu objevu 21.11.1910, kdy se v severní části mariánské kaple nalezly ostatky kostí, které s velkou pravděpodobností patří Janu Žižkovi z Trocnova.
Z dostupných materiálů sestavil P. Jan Mach
|
|
22 únor 2008
Pěkná diplomová práce. Jaký bude titul? |
|
|
|
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.
|
|
|
| Náhodný obrázek z galerie |
|
